Jdi na obsah Jdi na menu

Hodnocení mých bezkostrových zkušeností

15. 4. 2020

Moje recenze na Orx beránkový pad, Orx nobukové sedlo, AMR Reitsport bezkostrové westernové sedlo

Přesně bych ráda zdůraznila, že v tomto článku se jedná o můj čistý názor, není nijak sponzorovaný a společnost Orx nijak neovlivnila moje dojmy a hodnocení J

Jak asi většina z Vás ví, Sísu trápí občas záda. Po absolvování všemožných koleček s veterináři, fyzioterapeuty a snad už se všemi šarlatány jsem se rozhodla, že situaci musím začít řešit i jezdeckým stylem a sestavením tréninkové zátěže. To sebou neslo i volbu vhodného sedla pro začátek.

Asi logicky jsem tak postupovala od těch nejlehčích typů až postupně zpět po klasické kostrové sedlo.

Jelikož tohle téma sebou neslo poměrně velký zájem na moje dojmy, rozhodla jsem se je sepsat do tohoto článku. Práce tímto stylem se mi totiž osvědčila i při obsedání mladých koní a tak může být například inspirací pro ty, kdo obsedají a bojí se jít z počátku do kostrového westernového sedla.

Moje první velká rada je ta, že bych už znovu nenechala dělat 3letému koni kostrové sedlo přímo na míru. Nechala bych udělat a nebo koupila sedlo s větší kostrou a docpala ho vhodnou dekou. Nejideálněji ale teďka postupuji tak, že jdu přes pad, bezkostru až ke kostře tak, jak kůň postupně nasvaluje J Nemyslím tím, že by se sedlo na tříletého koně nedalo ušít, ale jde o to, že jeho konstituce se v tomhle věku tak rychle mění, že ze sedla na míru máte za dva měsíce sedlo úplně mimo…

Ale abych se tady nemotala jen kolem obsedání, pojďme se mrknout na padíky a sedlo J

Začnu tedy tak, jak se situace vyvíjela a co jsem zkusila jako první. To byl Orx beránkový pad.

20200413_141533.jpgKaždé sedlo se pokusím zhodnotit z hlediska toho, jak koni sedělo a potom z pohledu, jak mě se v něm pracovalo. Co se týče beránkového padu, na Sísy bolavá záda to byla úplná paráda. Při práci v tomto sedle záda přestala bolet a mohla jsem s ní začít pomalu zase pracovat na lehčí jezdecké gymnastice a jezdit na vyjížďky. Padík jsem vybavila vhodnými zádovými gelovými výplněmi (tuším, že to bylo něco pro endurance sedla?) a nádherně tak sedělo koni na zádech a kopírovalo páteřní kanál. Co se týče opocení, záda se opotila vždy celá, až na místo, kde jsem měla já největší váhu – v momentě, kdy by ale zátěž byla větší, věřím, že by se opotila i tam. Páteřní kanál byl vždy suchý.

 

A teď moje jezdecké dojmy – upřímně padík mě velmi mile překvapil. Sedělo se 

20200413_141601.jpg

mi v něm pohodlně. Měla jsem variantu bez třmenů a i tak jsem v něm měla poměrně dobrý pocit stability jak venku, tak na jízdárně. Pro mojí klasickou westernovou práci mi ale chyběly třmeny a větší opora sedla. Padík Vás nechává pracovat hodně s vlastní vahou a pocitově se spíše blíží bezsedlovému ježdění. (Byla jsem s ním ale na kurzu, kde jsme pracovaly na kvalitě cvalu a poprvé jsem v něm cválala se Sísou kavalety – takže si asi umíte představit, jak vypadají první cvalové pokusy nad kavaletou. Padík nezklamal a podržel. Musela jsem rozhodně makat a pracovat s vlastní vahou více, než bych to dělala v sedle, ale dalo se to. Proto padík vidím jako skvělé řešení pro lidi, kteří se svým koněm řeší zdravotní problém a nebo pro ty, co jsou vyznavači bezsedlového ježdění, ale rádi by koni zajistili nějaký komfort na záda (přecijen pravidelné tlačení našimi sedacími kostmi přimo do zad asi není nic příjemného).

Kdybych měla padu něco vytknout (ale je to i mojí „zásluhou“), už bych nevolila bílé beránkové posedlí. 20200413_142015.jpgTím, že jako westerňák jezdím v jeansech, bílé chlupy se od nich obarvovaly a posedlí bylo brzy zašedlé. Takže pokud bych znovu objednávala, zvolila bych například šedou barvu.

 

 

 

A jelikož jsem sama cítila, že pro další westernový posun a práci potřebuji pro sebe větší oporu, pořídila jsem Nobukové sedlo Orx.

img_1012.jpegV tomto případě se mi jednalo o to, aby Sísa měla na zádech stále něco, co bude kopírovat její záda a nechá jí to pracovat, ale zároveň něco, co mě poskytne větší oporu pro stranové práce a westernovou gymnastiku. BINGO! Můj první dojem byl opravdu parádní. Oproti beránkovému padu jsem měla pocit, že jsem si fakt sedla do sedla. Nebo, spíše do křesla. Toto sedýlko je lehoučké, ale opravdu perfektně vyztužené. Takže při jízdě cítíte opravdové pohodlí. Moje dojmy při klusu a při cvalu byly někde naprosto jinde. Měla jsem pocit, že sedlo opravdu odpruží nepravidelnosti, které mladý kůň při svém pohybu vykonává ale zároveň mě nechává perfektně v kontaktu a koně cítím. Posedlí a bočnice jsou tvarovány tak, že už i lépe drží sed, takže můj pocit byl celkově mnohem stabilnější no a díky třmenům to byla vůbec paráda. Navíc oceňuji váhu sedla, takže jsem nemusela vodit koně sedlat ke stáji, ale stačilo vzít sebou kartáč a mohla jsem sedlat přímo na img_1013.jpegpastvině. Sedlo jsem nechala ušít s předním poutkem a bylo to skvělé rozhodnutí, protože dnes už v něm nejezdím, ale využívám ho pro obsedání (jak jsem zmínila na začátku článku) a nebo pro malé děti místo dětského sedla. Sedýlko tak odpruží koni případné nedokonalosti sedu dětských začátečníků, ale zároveň je pro ně pohodlňoučké a umožňuje jim se v případě „krize“ chytit madélka. Třmeny se dají dětem parádně nastavit na kratší délku (dala jsem tam klasické anglické) a jsem maximálně spokojena. Takže tohle sedlo s námi doufám zůstane ještě hodně dlouho.

Jinak co se týče příslušenství, sedlo jsem objednala i s korekční dekou, kterou k němu lze objednat a s westernovými třmeny. Deka je naprosto perfektní a ještě zdokonaluje tlumení zad. Třmeny bych potřebovala těžší – objednala jsem plastové, a ta váha mi na konci třmenů pocitově chybí. Takže jsem nakonec jezdila v kovových anglických a byla jsem spokojenáJ Pořád se bavíme o tom, že ani tohle sedlo pocitově plně nenahrazuje klasické kostrové westernové sedlo, ale měla jsem v něm rozhodně větší pocit stability a co musím zdůraznit, bylo mi neskutečně komfortní a měkké. Pocitově pořád zůstává spíše u bezsedlového jezdectví.

img_1015.jpgOtisky na zádech koně byly opět perfektní. V momentě, kdy jsem dala větší zátěž, páteřní kanál zůstával stále suchý a zbytek zad byl opocený. Sísa byla spokojená a nejevila žádné známky stížností ani bolesti zad.

 

 

 

 

 

 

No a díky mojemu Orx období jsme se společně zvládly propracovat až k AaM Reitsport westernovému bezkostrovému sedlu.

K tomuto kroku jsem přistoupila proto, že mi stále chybělo klasické sedlo pro práci (týkalo se to tedy spíšeimg_1014.jpeg mých potřeb a pocitů. Sísa si nestěžovala.). A jelikož sedlářská kapacita je omezená a čekala jsem na ušití sedla – Síse bylo cca 5 let. Rozhodla jsem se na toto mezidobí zkusit bezkostrový western. A opět musím říci, že této volby nelituji. Hlavním bonusem byla asi možnost postupného zatěžování zad a pořizování sedel, která byla čím dál podobnější klasickému. Abychom se bavili přesně, pořídila jsem sedlo typu DENVER (dnes už je v prodeji jeho modernější verze). Jako další bonus vidím to, že jsem sedlo užila na oba své koně, kteří se typem zad velmi značně liší. Sedlo mohla nosit jak atletičtější Sísa, tak velmi korpulentní Zorka.

Moje první pocity byly opět velmi pozitivní. Velmi mě překvapilo to, že se můj dojem už velmi blížil klasickému sedlu, ale i přesto jsem seděla v bezkostře, která mi tak dávala pocit, že případně nezatěžuji její záda v případě špatných pohybů nebo jezdeckých korekcí. V tomto sedle jsem strávila cca půl roku práce a pokud někdo uvažuje o westernu, ale rád by bezkostru a nebo chce sedlo pro více koní, rozhodně ho za sebe doporučuji. Pocitově jste tedy ve westernovém sedle. Jediné, co bych vytkla, je asi zpracování třmenů.. u starého typu mi nesedí styl upínání (klasické posouvání karabinky jako u anglických sedel) a třmeny nejsou přetočené. Což mě osobně pocitově vadí, protože mám pocit, že mi třmeny táhnou nohu zpět do své narovnané pozice a ruší mě to při práci (když tedy budu chtít být opravdový rýpal).

20180319-113353-copy.jpgNa zádech jsem se opět dočkala kvalitního opocení a na Sísy pohybu se nic nezměnilo, z čehož odvozuji, že i koni sedlo vyhovovalo. (V momentě, kdy provedu něco, co jí nesedí, okamžitě se to projeví na kulhání).

 

 

 

 

 

No a díky postupnému prostřídání těchto bezkostrových parádiček jsem se zpět vrátila k sedlu na míru. To jsem nechala ušít u ME saddlery, proběhlo několik měření (protože sem upozornila na problematická záda) a sedlo perfektně sedí doteď.

Výhodu v téhle cestě tedy vidím v tom, že jsem koně s problematickými zády měla možnost postupně vrátit do sportovní zátěže (a doufám, že i na kolbiště). Další výhodu spatřuji v možnosti univerzálního využití pro více koní. A v neposlední řadě v tomto vidím i cestu pro obsedání a práci s mladými koňmi. Mohu šetrně zatížit jejich záda, postupně jim na zádech zvyšovat zátěž a zároveň se nemusím bát o extrémní poničení v případě, že by nastala nějaká kolize (což se mi naštěstí nestalo a dle mého názoru při kvalitní přípravě ani nastat nemělo.. ale nikdy neříkej nikdy že :D ).

Rozhodně se nepovažuji za žádného sedlového recenzenta a určitě existuje spousta kvalitních výrobků, které by účel splnily stejně. Berte tedy tento článek jako mou zkušenost a inspiraci a vezměte si z něj to, co bude pro Vás vhodné – recenze / cesta / tipy… A zároveň budu ráda, když mi dáte vědět své zkušenosti a dojmy J