Strach nejen u hříbátek
I když ve výcviku všechno děláte dobře, pravidelně se svým prckem (nebo dospělým koněm) pracujete, věnujete se mu tzv. na plné čáře, i tak Vás občas, tedy přesněji řečeno spíš Vašeho parťáka, zaskočí emoce s názvem strach.
Osobně strach nepokládám za nic špatného a rozhodně ho nepokládám ani za selhání mě nebo koně. Strach prostě přijde a když s ním dobře naložíme, většinou odejde. Buď v poměrně krátké době a nebo se na něm musí chvilku pracovat. Bohužel se najdou i takové případy koní, kde jde strach z něčeho pouze eliminovat, ale neodstraníme ho. Touhle větou většinou zklamu spoustu lidí v trénincích, ale přirovnávám to jedné věci. Zkuste teď zavřít oči a představovat si. Představte si, že budete stát sami uprostřed jízdárny, já se k Vám budu poměrně rychle blížit, kousek před Vaším obličejem vytáhnu velkého chlupatého pavouka a aniž bych cokoliv řekla a počkala na Vaší reakci, nacpu Vám ho na rameno. Jak se budete cítit? 
Nebylo by fajn si alespoň pavouka moci v klidu prohlédnout, ujistit se, že není jedovatý a možná se i domluvit na tom, že když Vám to bude moc nepříjemné, z ramene ho jednoduše hned sundám? A nebo holt budete typ, který pavouka nepřežije na rameni (případ, kdy mluvím o tom, že se strachu prostě nezbavíme) ale budete například ochotní nechat mě s pavoukem stát vedle Vás. Tak přesně k tomuhle dialogu častokrát nedojde mezi člověkem a koněm a bohužel jen vidíme zoufalé lidi, kteří s koněm buď ani nehnou a nebo se naopak setkáme s někým, kdo ten strach potřebuje jednoduše "přetlouct, vymlátit a zlomit".. Pro mně to o téhle práci rozhodně není. Moje první zásada je, že koně kvůli strachu NIKDY NETRESTÁM!
K sepsání tohohle článku mě inspirovala moje práce s hříbátky, která většinou seznamujeme s novými věcmi a také koně, které učím chodit do přepravníku. To je typický zástupce boje se strachem.
Zůstala bych asi u situace přepravníku, protože s tou se setkáme jak se hříbátky, tak s dospělými koňmi.
V poslední době jsem si všimla toho, že kůň při projevení strachu projde 3 fázemi, které je třeba od sebe odlišit a správně v nich reagovat. Častokrát ale k odlišení nedojde a pak jsme zklamaní, že nemůžeme dosáhnout vysněného výsledku.
Tyhle 3 fáze jsem si pojmenovala podle sebe - neinspirovala jsem se žádnou literaturou, čistě jen mojí praxí :)
Bojím se
Fáze "Bojím se" přichází s představením nové věci. V našem modelovém případu tedy představením vleku. Jsou koně, kteří k němu přijdou a začnou se mu věnovat až když ho mají tzv. na dosah. Někteří se zastaví a frkají už několik metrů od něj. Tohle je fáze strachu, jsem názoru rozhodně v něm zvířata netrestat a nechat je si věc očichat, okoukat a ideálně se pokusit je přesvědčit, aby k vleku přišli a klidně u něj stáli (tomu předchází vždy výcvik toho, že můj kůň jasně chápe a respektuje pobídku "jdeme"). Je pro mně důležité se přesvědčit, že se opravdu nebojí, než je začnu žádat o pohyb směrem do vleku. To znamená, že neregistrujete žádné extrémní pokusy o panický útěk, frkání, panické couvání, vykulené oči... Tahle fáze zpravidla trvá pár vteřin, někdy minut, ale rozhodně netrvá hodinu. Po okoukání a zjištění, že vlek nežere ani hlavy a ani nohy přichází většinou další fáze:
Nechci to dělat
K překlopení fází dojde zpravidla velmi rychle a zde nastává u většiny lidí nejkritičtější okamžik (pokud je Váš kůň dobře připravený a máte mezi sebou jasně nastavené fungování, tahle fáze přijít vůbec nemusí). Kritický okamžik vidím v rozdílnosti práce v těchto dvou fázích. V té první potřebujeme koně uklidnit, ujistit, že se nic neděje a věc ideálně v co největším poklidu představit. Ve fázi "Nechci to dělat" je třeba si vysvětlit, že naše smluvené dohody a pobídky platí i v případě, že kůň vlek vyhodnotil jako ne životu nebezpečný, ale i přesto se rozhodl, že do něho nepůjde. Tahle fáze může být někdy podobná té první právě tím, že koně se například mají tendenci cíleně vyškubnout, od přepravníku odskočit, přebíhat po stranách rampy a nebo v extrémnějších případech dají svou nevoli dokonce najevo "útokem" na člověka - hrabání, kousání, stavění se na zadní... Někdy se může dostavit i výrazné pocení právě z přemíry emocí, které se v hlavě koně odehrávají. Je ale nutné rozlišit, že útok na člověka rozhodně v tuhle chvíli nesouvisí se strachem. Kůň má spoustu jiných možností, které si může vybrat a není nutné útočit. Stejně tak pravidelné vyškubávání se je v téhle fázi výrazem jakési nevole. V téhle fázi je nutné citlivě a důsledně vyžadovat dodržení mých povelů. To znamená, že když chci, aby šel kůň vpřed, měl by udělat alespoň jeden krok vpřed. Samozřejmě, pokud koně dostanu dále do vleku, může opět přijít fáze strachu - střecha nad hlavou, stísněný prostor. chtěla jsem tím jen říct, že v přechodu těhle dvou fází vznikají nejčastější chyby, kdy lidé začnou na své koně "tlačit" příliš brzy a koně mají tak dilema buď se budeš bát a překonáš se a nebo "dostaneš na zadek". Délka téhle fáze záleží na Vašem vztahu s koněm, na umíněnosti Vašeho koně a na jeho přesvědčení, zda Vám vysvětlí, že on to opravdu nebude dělat. V průměru bych ale řekla, že může mít kolem 10 min, pokud dobře odhadneme hranici mezi fázemi. U umíněných koní samozřejmě i déle.
Rozumím a udělám
Pokud máte rozumné zvířátko a nebo je Váš vztah nastavený na velmi pevné důvěře a respektu, přijde tahle fáze hned po fázi překonání strachu. U téhle fáze je fajn, že je velmi jasně poznatelná a srozumitelná. Váš kůň se v ní uklidní a začne Vás opravdu vnímat. Velkým poznávacím znakem je uvolnění hlavy a krku do přirozené pozice, klidné nenastražené uši a uklidněný dech. V tuhle fázi je nejlepší začít pracovat. Znamená to tedy začít se posouvat více a více do vleku, blížit se obávané věci a nebo pokračovat v nácviku stresujícího cviku. Právě v téhle fázi se dostavují nejlepší výsledky. Jakákoliv práce ve fázích předtím nemá z hlediska výcviku žádný význam. Koně se pod emocemi neučí, pouze impulzivně reagují na aktuální situaci.
Myslím si, že pokud se naučíte číst tyhle fáze u svého koně při strachu, máte velmi dobře našlápnuto na to připravit mu to nejlepší prostředí pro překonávání strachů :) :) :)
Říkala jsem si, že pro lepší představu by se hodily dvě modelové situace, které jsem při výcviku zažila a popis jednotlivých fází v nich
Procházka v lese
Fáze bojím se: Při procházce v lese se tříletým neobsedlým valáškem došlo k následující situaci. Společně s druhým spolehlivým a klidným koněm byli vedeni lesní cestou. Mladý valášek měl nejprve strach z prostředí. Les, šumy větví, praskající větve atd. S tím vším se kůň musí vypořádat a přesvědčit se, že se nic neděje, že se jedná o běžné zvuky lesa.
Fáze nechci to dělat: Po nějaké době bylo vidět, že stres opadl a koník začal spěchat a nerespektoval svého vodiče. V téhle fázi si ani zkušený trenér nemusí být jistý, zda jde o spěch z obavy nebo o spěch, protože nechce jít tak pomalu, jak si vodič přeje. Došlo tedy k jemné korekci a prosbě o zpomalení natrénovanou pobídkou. Zde se ale valášek prozradil a předvedl ukázkové chování druhé fáze - hrábl vzteky po své vodičce. V tu chvíli přišla větší korekce tušírkou a jelikož došlo k odhalení, že se nejedná o spěch ze strachu, začly jsme po valáškovi striktně vyžadovat pomalou chůzi za výraznějších korekcí. Po pár minutách přišla fáze 3.
Fáze rozumím a udělám: Valášek byl najednou v očích laika jako vyměněný. Klidný profík se svěšenou hlavou, který kráčel terénem. Tímto způsobem dokončil vycházku.
Věřím, že kdyby došlo k výrazným korekcím na začátku vycházky, hodně dlouho by trvalo, než se valášek uklidní a přesvědčí, že se nic neděje. Naopak, kdyby korekce přišly pozdě, stupňovalo by se jeho "nechci". Buď výraznější agresí, nebo výraznějším dožadováním se rychlé chůze - třeba i vycuknutím. To už samozřejmě neodhadnu, každý kůň je individuál. Náš dorostenec naštěstí vycházku zvládl a další vycházka se již od začátku nesla v duchu "Rozumím a udělám"
Máme nenaložitelného valacha
Fáze bojím se: Dostal se mi do ruky valášek, ke kterému by bylo řečeno, že je nenaložitelný. Doufám, že nepřeháním, ale jeho poslední nakládání bylo cca 1,5 hodiny, přičemž se k vleku ani za většího násilí nepřiblížil. Fáze strachu byla u něj jasná, spatřil vlek, frkal a kulil oči. Dostali jsme se tedy pomalu do fáze, že valášek byl ochotný stát u vleku - rozhodně ale nehodlal položit kopyto na rampu.
Fáze nechci to dělat: Zde byl přechod do další fáze opět velmi jemný a rozhodně jsem byla pro počkat, až se nám koník sám předvede a jasně řekne, zda se ještě bojí a nebo už se mu jen nechce do vleku. Fáze si byly zpočátku podobné - koník odcouvával od vleku a pobíhal zoufale u rampy ze strany na stranu. Dostal tedy jednoduchý úkol. Stůj. A zde se nám ukázal, absolutně odmítal i jednoduchý úkol a to stát, začal se škubat, potit, skákat ze strany rampy na stranu. Vytrvale jsme po něm tedy chtěly stání před rampou.
Fáze rozumím a udělám: Tahle fáze přišla opět velmi jasně. Koník se najednou uklidnil, svěsil hlavu a byl ochotný stát před vlekem. Odměnou pro něj bylo i to, že jsme ho "nelámaly" do vleku, stačila nám jeho postupná ochota šlápnutí na rampu všema 4 nohama a jako bonus nám dal dokonce nastoupení do vleku. Celá fáze tohohle "nenaložitelného" koně od začátku do nastoupení trvala cca 20 minut. No řekněte, nestojí těch 20 minut práce za to?
Rozhodně si myslím, že ve výcviku je nutné zohledňovat i duševní stav a pohodu koně. Nejde vždy vše vynutit a je také dobré vnímat, co nám zvíře o svých emocích říká. Ono pro něj totiž často ov rozpoložení, v jakém se nachází, ani není reálné naše pokyny splnit. Samozřejmě, čím vyšší úroveň výcviku Váš kůň má, tím méně dochází k takovýmhle situacím a výbuchům emocí. Koně se stanou emočně mnohem stabilnější Případy, které zde popisuji, se většinou týkají koní, kteří s prací začínají a nebo mají bohužel špatné zkušenosti díky tomu, že je někdo (třeba i nevědomky) špatně vedl v jednotlivých fázích. Je tím myšleno jak to, že někdo na koně příliš tlačil ve fázi "bojím se" a nebo byl naopak moc benevolentní ve fázi "nechci to dělat".
Pokud by Vás zajímal další článek práce s emocemi koní při učení, budu ráda za Vaše komentáře a odezvu